Benátky

Tenhle víkend jsem si z dalekého severu odskočila na jih do Benátek. Jako každý rok se tu v neděli konaly závody v orienťáku a letos to byl už 30. ročník. Těchto závodů jsem se letos zúčastnila už potřetí a tak jsem si říkala, že už mě asi nemůže nic moc překvapit... Nicméně už cesta na start byla oproti minulým ročníkům nestandardní. Jeli jsme totiž lodí. Každý závodník měl daný čas, kdy se na nalodění dostavit a pak jsme byli převezeni na místo startu. Bohužel to bylo opravdu dostatečně dopředu, takže tam většina z nás před startem mrzla i hodinu. Já jsme se ovšem nenudila, protože valnou část této doby jsem stála frontu na záchod. Na 3500 účastníků totiž organizátoři připravili jen dvě toiky... no dveře se za mnou zabouchly minutu před mým startem...

Ale změna místa startu závodu jen prospěla a obzvlášť jeden postup, který byl přes celou mapu, byl báječný na mapování. Běžela jsem kategorii WA, 7800 m, 17 kontrol, ale jak už to tak v Benátkách bývá, skutečná délka tratě je oproti té měřené vzdušnou čarou o kus delší, takže bych to odhadovala na cca 10 km.

V pondělí jsme si potom koupili celodenní lístek na loď a projížděli se po přilehlých ostrovech. Letos jsme i poprvé dojeli na ten nejvzdálenější: Burano. Na něm se rozkládá malá rybářská vesnička s různobarevnými domky, které jsou kupodivu většinou i opravené.

Večer jsme potom poseděli a popili v jedné hospůdce nedaleko hostelu.

Další fotky z Benátek jsou zde.